1. světová válka - nové zbraně na pevnině (6. díl)

Jako v každé válce, i v I. světové válce došlo k obrovské mobilizaci nejen lidských a výrobních sil, ale i k mobilizaci intelektuálního potenciálu pro vývoj nových technologií, technických inovací a nových vynálezů. Nové objevy, nové výrobky – převážně nové zbraně – byly ihned zaváděny do praxe nejen na bojištích, ale také v zázemí. Došlo ke vzniku celých nových výrobních oborů a naopak nové technologie a výrobní postupy objevené před válkou v civilním sektoru (například elektrotechnické vynálezy, letadla těžší než vzduch či technologie pásové výroby) byly zavedeny do výroby zbraní a do vojenství.
V pozemních bojích nedošlo na počátku první světové války k výrazným změnám ve výzbroji ani v jejím využití. Válka byla plánována a zahájena podle modelů vypracovaných v minulých válečných konfliktech. Hlavní zbraní měl být pěšák s puškou, bodákem a ručním granátem, podporovaný polním dělostřelectvem. Jako mimořádně důležité a účinné se ukázalo použití kulometu, který, ač s ním měli Britové velké zkušenosti například z Burské války, podcenili, což stálo životy desetitisíce vojáků. Taktika boje zůstala stejná až téměř do konce války, kdy bylo poprvé účinně použito tanků jako bojového prostředku, který může pěchotě razit cestu. Teprve když pozemní, opotřebovací, zákopová válka nepřinášela rozuzlení, objevovaly se nové typy výzbroje a nové formy boje: použití plamenometů, konstrukce prvních tanků a jejich nejdříve ojedinělé, později však i hromadné použití, zavedení letadel jako bojového prostředku a nejstrašnější z nich, použití bojových plynů, zejména chloru, fosgenu a yperitu. Použití těchto plynů nepřineslo žádný obrat ani posun v boji, ale pouze strádání těm, kteří je zažili. S těmito plyny přišlo pak vybavení k ochraně proti nim – plynové masky a ochranné obleky, které dále ztěžovaly podmínky, v nichž pěchota působila.