1. světová válka - rok 1914 (1. díl)

V roce 1890 nastoupil na německý trůn Vilém II. K jeho prvním činům patřilo to, že z kancléřské funkce sesadil starého BISMARCKA, který se snažil udržet mír v Evropě na základě složité soustavy spolků a spojenectví. Současně s tím začal provádět novou německou zahraniční politiku, která měla za cíl německou hegemonii ve světě a kterou nazýval „WELTPOLITIK“ – světovou politikou. Mezi evropskými mocnostmi začal narůstat militarismus a úsilí o ovládnutí kolonií. To vyvolalo čtyři mezinárodní krize: Marockou krizi v letech 1905 až 1906, okupaci Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem v roce 1908, Agadirský incident v r. 1911 a Balkánské války v letech 1912 až 1913. Napětí mezi zeměmi vzrostlo do té míry, že jejich obyvatelé cítili, že se blíží vypuknutí války. 28.června 1914 byl v Sarajevu srbsko-bosenským anarchistou GAVRILEM PRINĆIPEM, členem srbské nacionalistické organizace „Černá ruka“, zavražděn následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand. Ten atentát způsobil řadu střetů, které vyvolaly světovou válku, v níž se bojovalo na souši, na moři i ve vzduchu a která nakonec přivedla k pádů čtyř říší a k smrti víc než patnácti milionů vojáků. Výsledkem této tragédie byla nejenom nesmírná zkáza, ale i rozdělení Evropy, které vyvolalo zášť a rasovou nenávist takového rozsahu, že se na obzoru nevyhnutelně musela objevit další světová válka.