Obrněné operace 2

Bitevní vozy – Operace obrněné pěchoty

Druhý díl seriálu Obrněné operace nás seznamuje s obrněnou technikou pěchoty a jejím bojovým použitím. Současně s masovým nasazením tanků vznikla potřeba dopravovat na bojiště a po bojišti pěchotu, jejímž úkolem mělo být obsazení území, které tanky vybojovaly. Současně bylo potřeba chránit pěchotu v bojích, kde tanky nebyly použitelné, nebo bylo jejich použití omezené- v lesním a horském terénu, ve městech, na invazních plážích a podobně.

Od první světové války, kdy byly použity obrněné automobily, postavené většinou na podvozcích běžných nákladních či osobních aut se technika vyvíjela k obrněným transportérům na pásových, kolopásových a ojediněle kolových podvozcích. Transportéry byly mnohdy lehce vyzbrojeny, většinou lafetovanými kulomety, někdy minomety. S vývojem odolných pneumatik po druhé světové válce a se zavedením dohušťování kol za jízdy, se rozšiřovalo použití kolových transportérů o dvou až čtyřech nápravách, zatímco kolopásová vozidla byla postupně vyřazována, protože bylo shledáno, že spíše než by kombinovala dobré vlastnosti kol a housenkových pásů, slučovala nevýhody obou těchto koncepcí. Vzniklo několik kategorií obrněných transportérů od lehkých průzkumných vozidel pro 4 až 6 vojáků po těžké transportéry, jejichž přepravní kapacita je až 16 vojáků a které jsou pancéřovány stejně, jako tanky. Vyvíjena byla i speciální obrněná technika pro vyloďovací operace a pro letecky přepravované jednotky.

V šedesátých letech 20. století vznikla samostatná kategorie obrněných bojových vozidel (bojových vozidel pěchoty), která jsou schopna samostatné bojové činnosti, vezou jednak vojáky a současně jsou vyzbrojena lehkou kanónovou výzbrojí (ráže od 20 až do 45 mm), protitankovými a protiletadlovými střelami, minomety a podobně. Počátkem tohoto století se potom objevují vozidla s výzbrojí, jež byla donedávna doménou tanků a současně lehká obrněná vozidla – obrněné automobily s vysokou průchodností terénem- schopná odolávat minám.