Námořní pěchota ve válce (5. díl)

Bitvy o letiště

Námořní pěchota Spojených států amerických –U.S. Marine Corps vznikla v roce 1775 jako elitní útvar určený k boji „na moři a na zemi“, tedy především na pobřeží. Byly ustaveny první dva prapory námořní pěchoty po vzoru britské královské námořní pěchoty vzniklé v roce 1664.
Od počátku své existence byla Námořní pěchota USA nasazována do krizových oblastí v konfliktech, které vedly Spojené státy ve Válce o nezávislost, ve Španělsko-americké válce i v americké občanské válce. Námořní pěchota zasahovala v Karibiku, v Mexickém zálivu, v západní Africe i na Sumatře.
V první světové válce tvořili mariňáci předvoj amerických sil bojujících v Evropě a získali skvělé jméno ve druhé bitvě na Marně u lesa Belleau (Bois de Belleau, Belleau Wood).
Největší slávu si však americká námořní pěchota dobyla v Druhé světové válce, zejména v Pacifiku, kde její příslušníci prokázali mimořádné hrdinství a s velkým úspěchem využili tvrdý výcvik, bojové zkušenosti a znalosti svých velitelů, příslušníků letectva námořní pěchoty, námořníků na vyloďovacích plavidlech a útočných lodích i prostých námořních pěšáků-mariňáků při osvobozování území, obsazených na počátku konfliktu Japonci.
Velmi důležitým úkolem námořní pěchoty a pozemních vojsk vůbec, bylo zajistit americkému vojenskému letectvu letiště, ze kterých pak byl jednak kontrolován vzdušný prostor v taktické hloubce, jednak z nich mohly startovat letouny pro strategické bombardování dalších postupových bodů a v konečné fázi i Japonska samotného. Strategie „žabích skoků“, při které Spojenci vynechávali některé pacifické ostrovy s japonskou posádkou, které pro ně neměly význam, navíc vyžadovala kontrolovat kolem těchto izolovaných japonských výsep letecký i lodní provoz.
Strategicky velmi významné byly tedy všechny bitvy o letiště a jedněmi z těch mimořádně důležitých byly letiště na ostrovech Peleliu, z nichž byl kontrolován operační prostor nutný pro invazi na Filipíny a dále letiště na ostrově Tinian, sloužící především ke strategickému bombardování Japonska samotného a k dobytí ostrovů Okinawa a Iwo Jima – posledních japonských obranných bodů před „Domácími ostrovy“.