Historie holokaustu - Dachau - 1943 - 1945

Dachau - osvobození a odplata

Jak se blížil konec války, dostávala se fronta stále blíže k městečku Dachau
a ke koncentračnímu táboru, ležícímu na jeho okraji. Bylo slyšet
přibližující se dělostřeleckou palbu, americká letadla napadla kasárna a 
další zařízení SS v areálu tábora a poměrně dobré informace o blížící se
americké armádě měly i skupiny odporu, které se formovaly v táboře. Ty
uvažovaly dokonce o vzpouře, ale po krutě potlačeném povstání ve městě,
které spontánně vyvolala skupina uprchlých vězňů v součinnosti s místním
Volksturmem, od něj upustily. A protože blížící se konec vyvolával strach
mezi vojáky SS, řada z nich z tábora uprchla včetně dvou ze tří důstojníků
SS, kteří táboru v posledním období veleli. 27. dubna přijíždí do tábora
poslední transport vězňů. Jde o vězně z koncentračního tábora Buchenwald,
kteří cestují více jak tři týdny po celém Německu a západních Čechách. Z 
více jak čtyř a půl tisíc jich přijíždí do Dachau jen osm set živých.

9. dubna 1945 před polednem vstupují do tábora jednotky 42. a 45. pěchotní
divize Armády Spojených států. Do dnešní doby nebyly přesně vysvětleny
události, ke kterým po osvobození tábora došlo, ale je jisté, že mnoho
desítek, možná až přes pět set příslušníků SS bylo zabito americkými vojáky
a částečně i vězni.

Jisté také je, že Američané museli řešit problém, jak se postarat o více než
60 000 vězňů, z nichž kolem třiceti dvou tisíc bylo z mateřského tábora v 
Dachau a zbytek z pobočných táborů rozesetých kolem Mnichova ve vzdálenosti
až stovek kilometrů, kteří byli, až na výjimky, těžce podvyživení a vesměs
vážně nemocní mnohými infekčními nemocemi, zejména břišním tyfem a 
tuberkulózou.

Po válce a repatriaci vězňů se stává Dachau vězením pro válečné zločince,
potom táborem pro uprchlíky z východní Evropy a konečně v šedesátých letech
20. století památníkem.

Památníkem, jenž je mementem hrůzné doby nacismu a Druhé světové války,
mementem utrpení deseti tisíců nevinných lidí.