Deník 2. světové války (9. díl) - květen 1940

Válka v Evropě pokračuje pátým měsícem. Po týdnech odkladů způsobených nejprve nepřipraveností hitlerovské válečné mašinérie a poté špatným počasím, přichází Hitlerův šťastný den. Brzy ráno 10. května 1940 přepadávají vojska Německé říše Holandsko, Belgii, Lucembursko a Francii.
Jeden klín obrněných a motorizovaných jednotek míří k přístavům na pobřeží Nizozemska, na Rotterdam a Antverpy, dva útočné proudy směřují přes Belgii k ústí Šeldy a k francouzským přístavům Dunkirk a Calais, jeden proud směřuje obloukem k Boulogne a dva přes Lucembursko míří na Remeš a poté dál na Paříž. Pevnostní Maginotově linii, jež je nejpevnější na hranicích Německa a Francie od společné hranice se Švýcarskem po hranici s Belgií a Lucemburskem se Hitlerova vojska vyhnula. Proč ztrácet čas na dobře bráněné hranici, usoudili správně němečtí stratégové. Mají svůj Blitzkrieg a ten se zdá být bez chyb.
Namísto boje proti pevnostem útočí na místech, kde je hranice chráněná hůře a neváhají dokonce projít Ardenským lesem, kde je Spojenci neočekávají vůbec. Spojenecká linie Dyle-Mása–Šelda, jež byla jádrem francouzského obranného plánu se hroutí. Spojenci ustupují, civilní obyvatelstvo prchá před bombardováním a tím ještě zhoršuje logistiku Spojenců.
Na konci května je okupováno Holandsko, Belgie i Lucembursko, třistapadesát tisíc Britů a Francouzů obklíčeno u Dunkirku a Francii zbývají do potupné kapitulace tři týdny. V řadách Francouzů, a také i některých Britů, se šíří poraženecká nálada, ale Sir Winston S. Churchill, nyní již nový ministerský předseda Spojeného království svůj lid povzbuzuje a říká- „ My zvítězíme“ a nařizuje evakuaci svých a francouzských obklíčených jednotek z Dunkirku do Británie.