Deník 2. světové války (20. díl) - duben 1941

Hitlerova vojska spolu s dalšími účastníky Tripartitního paktu – Itálií, Maďarskem a Bulharskem- zahajují další fázi bleskové války, tažení na Balkán. Jsou napadeny Jugoslávie a Řecko a ani jeden z těchto států není schopen účinné obrany. Situaci nemůže zachránit ani účast britsko-australsko-novozélandského expedičního sboru v počtu 63 000 mužů. Vždyť Němci a Italové mají proti Řecku nasazeno 1,245.000 mužů oproti necelým pěti stům tisícům vojáků na straně Řecka, letadel 1200 oproti 300 spojeneckým a tanků 1360 oproti stovce tanků na straně Řecka. Podobný nepoměr panuje i na jugoslávském bojišti a proto není divu, že tažení netrvá ani měsíc. Následuje po něm další „Dunkirk“ – evakuace spojeneckých expedičních jednotek a části řecké armády do Egypta a na Krétu, která se ovšem okamžitě stává dalším německým cílem.

Nepříliš optimistická je i situace v Africe. Zatímco na východoafrické frontě je v podstatě vítězství Spojenců jisté, v severní Africe se stupňuje tlak ambiciózního německého generála Rommela a jeho Deutsche Afrikakorpsu, kterému se ve spolupráci s italskými jednotkami podařilo postoupit až na libyjsko-egyptskou hranici a přístav Tobruk, bráněný australskými, britskými, československými, indickými a polskými vojáky sevřel do kleští pevného obklíčení.

Válka však probíhá také v Atlantiku, ve Středozemním moři, ve vzdušném prostoru západní Evropy a v Číně.

Spojené státy se také připravují na válku, i když prezident Roosevelt neustále opakuje, že přímá účast na konfliktu není jeho cílem. Zvyšuje se počet vojáků, na tempu nabírá výroba zbraní a výstroje v amerických továrnách, prudce se zvyšuje stavba lodí, výroba dopravních prostředků, roste objem dopravovaného zboží včetně exportu do Velké Británie a Spojené státy již samy cítí potřebu zajistit lodní dopravě náležitou ochranu, protože ztráty v důsledku činnosti německých ponorek se zvyšují.