Děla Wermachtu

V důsledku omezení Versaillské smlouvy muselo Německo po válce zlikvidovat většinu své dělostřelecké výzbroje z první světové války. A nejen to.  Smlouva značně omezovala výrobu děl v německých zbrojních firmách a zakazovala vývoj nových, nejen dělostřeleckých zbraní.  Zákaz vývoje byl Německem prakticky od počátku porušován a obcházen tím, že jeho výzkumní pracovníci a konstruktéři se přesunuli na zahraniční pracoviště ve spřátelených či neutrálních státech, zejména do Itálie, Sovětského svazu a do Švédska. A tak základní řada děl byla vyvinuta ještě před nástupem Hitlera k moci, po něm však vývoj dostal nový impuls a navíc v roce 1935 přestalo Německo respektovat Versailleskou smlouvu a stroje zbrojních továren se rozběhly naplno.

Byla vytvořena vysoce unifikovaná řada různých druhů dělostřelecké výzbroje: kanónů, houfnic, protiletadlových a protitankových kanónů, obléhacích děl, moždířů, železničních a námořních děl, to vše v rážích od 20 mm do 460 mm, i když existovalo dokonce dělo s ráží 800 mm. U masově vyráběných zbraní byly jednotlivé modifikace konstruovány kombinacemi unifikovaných závěrů a lafet s hlavněmi různé délky a provedení tak, aby výroba byla co nejefektivnější.

Po obsazení Československa a Francie získalo Německo další velké a kvalitní výrobní kapacity i kvalifikovanou pracovní sílu, a protože některá československá děla byla mnohem konstrukčně modernější a propracovanější než jejich německé protějšky, i nové typy děl.

Největší množství dělostřeleckých zbraní tvořila polní děla- houfnice a kanóny ráže 75 mm, 105 a 150 mm, protiletadlová děla (FLAK) ráže 20, 37 a 88 mm a protitankové kanóny (PaK) ráže 37, 50, 75, 88 a 128 mm. Mnoho zbraní bylo využíváno víceúčelově, například mnohá protiletadlová děla, zejména ráže 37 mm a 88 mm byla v poli více užívána proti tankům, než proti letadlům.

Seznamte se s německou dělostřeleckou výzbrojí v našem dokumentu, kde je řada unikátních, dosud nezveřejněných záběrů německé výzbroje i záběrů z bojišť druhé světové války.